Po náročném venkovním zápase Ženklava nastoupila doma s neoblíbenou Žilinou, aby udržela domácí tvrz nedobytnou. Asi nebude moc lidí z Ženklavského fotbalu, kteří by měli tohoto soupeře v tabulce „oblíbený“. Sestava se nezměnila a zůstala zachována dle úspěšného druhého poločasu v Trojanovicích.

První poločas nasvědčoval, že bychom v tomto utkání mohli hrát svou hru a mohli bychom být těmi, kteří budou diktovat průběh hry. Relativně brzy se prosadil po krásném uvolnění (někoho) Pavel Mihalík a ne zcela přesvědčivým lobem otevřel skóre na 1:0. Dále jsme ovládali hru a soupeř jen sporadicky zahrozil. O zvýšení náskoku se konečně zasloužil Jakub Obroučka. V šestnáctce si pohodil míč na levou nohu, uvolnil se (což všechny překvapilo) a prudkou ranou zavěsil, skóre se změnilo na 2:0. Radost však netrvala dlouho. K přímému kopu z dobrých 30-ti metrů se postavil jakýsi Žilinský šutér a místo centru vyslal dělovku po bráně. Náš jinak spolehlivě chytající gólman nezachytil plavající trajektorii dráhy letu míče a bylo zde snížení stavu na 2:1. První poločas byl sice lepší ze strany hráčů v oranžovém, ale mohlo je mrzet pár neproměněných šancí a inkasovaný gól. A na to nejsme vůbec zvyklí...

Druhý poločas byl z naší strany o poznání slabší. Soupeř nás občas dostával pod tlak a obrana spolu s gólmanem museli řešit zapeklité situace. Šance střídala šanci a nepřesností také přibývalo. Nakonec se ale prosadil znovu Pavel Mihalík, místní kanonýr! Už si přesně nepamatuji onu šanci, ale důležité je, že míč doskákal za brankovou čáru a skóre se znovu měnilo ve prospěch domácích na 3:1. Hosté ještě snížili na 3:2 a pak i dále hrozili nebezpečnými průniky. Stav však zůstal nezměněn a Ženklava silou, bojovností i se štěstím porazila Žilinu 3:2. A alespoň částečně si tak spravila chuť třemi body do tabulky nejnižší fotbalové soutěže naší republiky.

Zpráva ze síně delegátů říká: Pan rozhodčí odpískal průměrné utkání.